V jejím snažení ji podporuje matka. „Píšu takzvaně do šuplíku, tedy když mě něco napadne a mám inspiraci, tak si sednu za stůl a buď si nápad poznamenám, nebo ho rovnou rozepíšu. Všechno dávám číst mamce, která mě v psaní podporuje," říká Karin, která publikuje i na internetovém serveru pro začínající a amatérské autory.
Svůj nepopiratelný talent zatím zúročila vítězstvím v loňském ročníku literární soutěže Vyškovský cedník, kterou pořádá Knihovna Karla Dvořáčka a komunitní nadace Tři brány. „Téma loňského ročníku bylo Cizinec. Na rozdíl od jiných autorů, kteří psali spíš příběhy vystavěné na ději, jsem to pojala spíš jako psychologickou sondu o cizinci v sobě, uvnitř vlastní hlavy," přibližuje Karin, které je právě psychologie blízká a v budoucnu by ji i ráda studovala.
Napsat knihu
Zúčastnit by se chtěla i letošního ročníku soutěže. „Psaní mě baví a tak využívám každou možnost, která mě zaujme. Můj sen je samozřejmě vydat vlastní knihu, i když zatím vůbec nemám představu, jaká a o čem by vlastně mohla být," uvažuje dívka, mezi jejíž oblíbené autory patří Češka Ivona Březinová a zahraniční spisovatelé Thomas Brezina a Margit Sandemová.
Inspirace k ní přichází sama. „Je to spontánní, píšu jedině, když mám nápad. Stává se mi, že napíšu třeba jen pět řádků a pak už nevím, a zbytek dopíšu třeba za měsíc, kdy to nějak plynule naváže," přibližuje svůj systém psaní dívka, která kromě povídek ráda tvoří i poezii, hlavně vázaný verš.
Svůj talent zúročila i v celostátní soutěži Komenský a my, která si už několik let klade za cíl prohlubovat povědomí mládeže o historii a odkazu Jana Amose Komenského. „Funguje to tak, že soutěžící napíšou slohovou práci a na jejím základě se vybere dvacet postupujících do celostátního finále. Potom následuje test o životě a díle Komenského," vysvětluje Karin, které se povedlo získat třetí místo. Podělila se o něj skoro se spolužačkou, Evou Šenkovou, která chodí o ročník výš na stejnou školu.
Z třetího místa měla ohromnou radost. „Vůbec jsem to nečekala, bylo to pro mě vážně překvapení. Sice jsem si říkala, že to třeba vyjde, ale myslela jsem si, že Eva má větší šanci. Nakonec jsme měly stejný počet bodů," říká Karin.
O budoucnosti zatím jasno nemá. „Z deváté třídy půjdu na gymnázium, abych měla ještě dost času si promyslet, kam se chci vydat potom. Uvažuji o žurnalistice nebo psychologii, mohla bych tak svůj zájem proměnit třeba v knihy s odbornou tematikou," přemýšlí Karin.
Psychologické prvky se snaží dávat i do školních slohových prací, a tak není divu, že mezi její nejoblíbenější slohové útvary patří úvahy a zamyšlení. „Je mi to bližší než třeba popis nebo jiné útvary, jsou zaměřená spíš lyričtěji," vysvětluje.
Velkou oporu má podle svých slov v matce, která její texty čte a zajímá se o ně. „Je mou velkou inspirací, také ráda píše a myslím si, že nadšení pro psaní mám hlavně po ní. Dávám jí číst úplně všechno, většinou se jí to líbí, snad až na nějaké úplně moderní věci," podotýká dívka.
Píše povídku
Přestože jinak se zaměřuje spíš na poezii a lyriku, v současnosti má rozepsanou i povídku. „Ještě přesně nevím, kam až mě příběh zavede. Mám ráda fantasy tematiku, což se v tom určitě projeví, bude to zase částečně lyrické, chtěla bych ale také, aby to bylo výpravné, aby to čtenáře bavilo," představuje si Karin.
Ta má kromě češtiny a literatury slabost i pro cizí jazyky. „Hned po češtině je můj nejoblíbenější jazyk angličtina, účastnila jsem se teď olympiády v anglickém jazyce, rozhodně se chci účastnit v budoucnu znovu," říká dívka, která si angličtinu procvičuje třeba i díky kamarádce z Venezuely, se kterou si pravidelně píše přes internet, nebo díky sledování filmů v originále.
Uvažovala proto i o dráze překladatelky. „Napadlo mě to, dokonce jsem k tomu i chvíli směřovala, pak jsem si to začala rozmýšlet, ale ještě nevím. Určitě je to jedna z možností, kterou zvažuji," dodává s úsměvem Karin.