Průsečík psychologie a ekonomie: Pohled tunelem nedostatku

Času není stejně jako peněz nikdy dost. Nezáleží na tom, kolik prvního či druhého máme, vždy je to méně, než si myslíme, že skutečně potřebujeme. Sendhil Mullainathan, profesor ekonomie na Harvardově univerzitě, a Eldar Shafir, profesor psychologie na Princentonské univerzitě, tento fenomén nazývají nedostatkem a věnují se mu ve své knize Scarcity: Why Having Too Little Means So Much (Nedostatek. Proč mít příliš málo znamená tak mnoho).

Nedostatek se netýká jen materiálních statků, ale všech oblastí života. A pokud jsme v jeho zajetí, jen velmi obtížně se vyrovnáváme s problémy, jako je chudoba, zhubnutí nebo v případě osamělosti najít si přátele. Jakákoliv forma nedostatku totiž vyvolává psychologické procesy, z nichž vyplývají chybná rozhodnutí. Nedostatek nás nezadržitelně přitahuje k sobě a poutá veškerou naši pozornost.

Žonglování

Pokoušíte-li se například zhubnout, brzy zjistíte, že během diety neustále myslíte na jídlo. Na konci druhé světové války vyvstal před Američany problém vězňů koncentračních táborů, kteří je sice přežili, ale ocitli se na pokraji smrti hladem. Vědci se proto začali zabývat důsledky hladu a zjistili, že nedostatek potravy vedl u studijní skupiny vězňů k reakcím soustřeďujícím se na jídlo, jež vytěsňovaly jiné jejich potíže.

Soustředění na aktuální problém nám brání vidět svou situaci vcelku

Členové této skupiny vězňů začali například sbírat kuchařky nebo rozvíjet představy, jak si otevřou vlastní restauraci. Po zhlédnutí filmu si pamatovali jen ty jeho sekvence, ve kterých se jedlo. A nevybavovali si milostné scény. Nedostatek potravy zcela ovládl jejich mysl a pozornost. Podobně ten, kdo se dostane do finančních potíží, řeší jen ty nejpalčivější záležitosti a soustřeďuje se jen na tu největší a časově nejbližší.

Mullainathan a Shafir tuto reakci nazývají žonglováním. Neustále máme několik míčů ve vzduchu, ale pozornost věnujeme jen tomu nejblíže zemi – například nejdříve zaplatíme nájem a pojistka na auto musí počkat. Soustředění na aktuální problém nám však brání vidět svou situaci vcelku. Přesouváme ostatní potíže do budoucna, protože současnost je na rozdíl od abstraktní budoucnosti reálná. I tato budoucnost se však časem stane reálnou současností, v níž odložené problémy způsobí katastrofu.

Osamělost a sonda na Mars

I v mezilidských vztazích se objevují reakce vyplývající z nedostatku. Osamělí lidé mají například pocit, že jsou okolo nich jen šťastné páry. Na internetu mohou najít nespočet stránek nabízejících možnost seznámení, a tak to zkusí.

Osamělí lidé mají například pocit, že jsou okolo nich jen šťastné páry

S blížícím datem setkání se ale zvyšuje jejich nervozita, až naroste nad přijatelnou míru, v důsledku čehož setkání končí fiaskem. Marné jsou snahy o vtipkování, navíc se situace s každou nevydařenou pointou zhoršuje. Osamělost přispívá ke křečovitému jednání, které ji prodlužuje. Nedostatek ovládne mysl a podvědomí dotyčného, ať se mu brání, nebo nebrání.

V roce 1998 vyslal americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) na Mars kosmickou sondu Mars Climate Orbiter, která měla získat poznatky o klimatu na této planetě. Po čtyřech korekčních manévrech se však dostala z pohledu ze Země do zákrytu za Mars, a poté se již s ní nepodařilo znovu navázat spojení.

Při vyšetřování selhání sondy se zjistilo, že ho způsobily míry. Jedno z řídících středisek totiž odesílalo na sondu instrukce s anglickými mírami (tah se udával v librách), zatímco sonda je očekávala v metrických mírách (tah se udával v newtonech). Za normálních okolností se vše několikrát testuje, ale blížící se termín vyslání sondy na Mars a nedostatek personálu zúžily soustředění na datum jejího startu, a proto tato chyba nebyla odhalena.

Zúžení intelektuálního záběru

Následky jsou v uvedených případech podobné. Začneme-li mít něčeho nedostatek, jen obtížně se jej zbavujeme. Vyžaduje totiž věnovat mu veškerou pozornost, přičemž ostatní problémy zůstávají stranou. A vede k jednání, které situaci ještě zhoršuje. Jsme méně empatičtí a pozorní vůči svému okolí. Přemýšlíme spíše krátkodobě a méně se kontrolujeme. Svým soustředěním na jediný problém ztrácíme schopnost přemýšlet i o jiných důležitých záležitostech.

V psychologii se zúžení intelektuálního záběru nazývá pohled tunelem nedostatku – a omezuje výhled do stran

V psychologii se zúžení intelektuálního záběru nazývá pohled tunelem nedostatku – a omezuje výhled do stran. To může mít pozitivní dopad – například v tom, že se soustředíme na odevzdání pracovního projektu. Proto mají časové termíny smysl. Blížící se datum odevzdání vytváří umělý nedostatek, který má pozitivní dopad – zvyšuje aktivitu k ukončení úkolu.

V tomto ohledu jsou dobrým příkladem porady. V jejich první polovině se diskuse vleče a nic se nedaří ukončit. Po přestávce však nastává takzvaná poločasová korektura – všichni si uvědomí, že naplánovaný čas se chýlí ke konci, a proto je třeba jednání zefektivnit. Porada se náhle zrychlí a soustředí na podstatné. Podobně si v posledních dnech dovolené snažíme prohlédnout všechny pamětihodnosti.

Zúžení pozornosti jen na úkoly spojené s pracovním projektem naši činnost sice zefektivňuje, ale současně kvůli němu vytěsňujeme vše ostatní. Následkem soustředění na pracovní projekt může například být, že nestihneme fotbalový zápas syna, divadelní představení dcery nebo jít s manželkou vybrat dlaždičky do koupelny, ačkoliv o tom mluvíme už více než rok.

Leave a Reply