Psychologové, psychiatři i neurologové se poslední desetiletí intenzivně zabývají tím, zda a jak se mění způsob používání našeho mozku a zda to bude mít nějaké důsledky pro vývoj lidského druhu. Možná se ptáte, jak mohou změny v zacházení s naším rozumem ovlivnit vývoj lidského myšlení? Vezměme to pěkně od začátku a nejprve si řekněme, v jakých situacích se často chováme jinak než před lety a s jakými funkcemi mozku tím pádem jinak zacházíme.

Telefonní seznam

Začneme tím nejjednodušším a přitom zřejmě nejběžnějším příkladem - pamatování si telefonních čísel a adres našich přítel. Díky mobilním telefonům máme kontakty vždy po ruce, jejich uložení a vyhledání je velmi rychlé, tedy efektivní. Tento proces je nesrovnatelně pohodlnější než listování v obsáhlých telefonních seznamech či hledání papírových diářů, ve kterých někde ta čísla asi budou... Podle srovnávacího výzkumu si mladý člověk ve věku kolem třiceti let pamatoval průměrně 15 telefonních čísel a podobný počet adres členů širší rodiny, přátel a kolegů. Dnes většina lidí v témže věku nezná zpaměti ani telefonní číslo své partnerky a rodičů a počet adres nepřekročí v průměru číslo pět.

Mohlo by se zdát, že nám mobilní telefon či počítač šetří místo v dlouhodobé paměti, kam se tyto informace ukládají, pokud si je potřebujeme pamatovat. Ovšem sémantické paměti máme velký nadbytek, místo šetřit nepotřebujeme. Navíc při zadávání kontaktu do elektronického zařízení a vyhledávání v něm nepoužíváme a tedy i netrénujeme schopnost učení - vštípivost a koncentraci, a schopnost vybavování si informací z naší paměti. Stačí nám jednou se naučit jednoduchý postup, jak zacházet s přístrojem a pak už jen pohodlně ukládáme a vyhledáváme.

Nepamatovat si, ale umět najít

O něco složitější je změna používání myšlení v důsledku postupných změn výuky ve školách. Stále méně se učíme pamatovat si fakta, protože ta si můžeme přece spolehlivě dohledat. Učíme se pracovat se souvislostmi, tedy jak vyhledaná fakta setřídit a poskládat do smysluplného výsledku. Ve výsledku jsme schopni napsat esej o něčem, co pro nás bylo ještě včera „španělskou vesnicí“, stačí mít dobré informační zdroje a umět vše sestylizovat do čtivého textu.

Opět méně potřebujeme vštípivost, sémantickou paměť a výbavnost, více pak analýzu a syntézu informací. Na psychologické rovině ještě tímto způsobem vzniká falešná představa našeho okolí a někdy i nás samých, že danému tématu skutečně rozumíme, přitom jsme „pouze“ důvěryhodným způsobem zpracovali informace, se kterými jsme se identifikovali a kterým možná věříme.

Mapy z hlavy ven

Posledním příkladem bude cestování dopravním prostředkem podle mapy. Pro většinu z nás, kteří nemáme mapy v hlavě a neoplýváme nadprůměrnými orientačními schopnostmi, se jízda autem či na kole za posledních deset let s použitím GPS navigace značně zjednodušila. Méně bloudíme, méně se hádáme se spolujezdcem o směru jízdy, ale také méně sledujeme trasu jízdy pro další použití, méně si snažíme zapamatovat výraznější body na cestě kvůli orientaci.

Orientace v prostoru je komplexnější funkce naší psychiky, která zahrnuje nejen paměť, ale také vnímání, myšlení a pozornost. Někdo má k této činnosti větší nadání, obecně se říká, že větší orientační schopnosti mají muži. Psychologové, ale i sportovci či profesionální cestovatelé ale vědí, že je to činnost, kterou lze trénovat a tréningem se v ní hodně zlepšovat. Naopak, pokud svůj mozek k orientaci používáme minimálně, naše dovednosti se v tomto směru zhoršují.

Mozek je jako sval

Na zařízení zvaném počítačová tomografie, které se používá v lékařství k vyšetření mozku, můžeme pozorovat aktivitu částí centrální nervové soustavy při nejrůznějších činnostech. Například pokud mluvíme nebo sledujeme něco zrakem, je aktivní centrum řeči či zraku. Do těchto míst proudí více krve, tyto části mozku jsou více okysličené a nervová spojení jsou zde „v dobré kondici“. Je to podobné jako se svalem - když ho aktivně používáme, posilujeme ho a udržujeme v dobrém stavu. Pokud ale sval přestaneme používat (např. po úraze, když máme nohu měsíce v sádře), sval výrazně zmenšuje svůj objem a snižuje se jeho výkonnost. Jde samozřejmě o metaforu, ale řada podobností tu je. Pokud nebudeme mozek (některé jeho funkce) používat, budou části mozku, zodpovědné za jejich realizaci chátrat. Další podobnost je v péči o svaly i o mozek: O své svaly pečujeme tak, že je dostatečně namáháme, také je živíme, neničíme je toxickými látkami a relaxujeme. Mozek si žádá totéž.

Pohodlí a efektivita

Lidstvo se snaží už od nepaměti usnadnit si život, hledá cesty, jak vynaložit méně energie a více získat či vytvořit pro svou obživu a své bezpečí. Používání moderních technologií pro práci s informacemi a orientaci v prostoru je jen aplikací tohoto trendu v technicky rozvinutém světě. Používání internetu, chytrých telefonů a navigace je pro většinu z nás opravdu pohodlné a efektivní. Psychologové si jen poslední roky kladou otázku, jak jinak vytěžovat náš mozek, abychom nezačali ztrácet to, co považujeme za unikátní a užitečné.

Vývoj a úpadek inteligence

Schopnosti učení a uchovávání informací, schopnost katalogizovat znalosti a orientovat se v prostoru máme vrozené a díky naší kultuře je neuvěřitelným způsobem rozvíjíme během vzdělávacího procesu do rané dospělosti. Těmto rozumovým schopnostem říkáme souhrnně inteligence, její míru měříme psychologickými testy a vyčíslujeme pomocí kvocientu IQ. Základní míru inteligence máme vrozenou, ale během svého života můžeme svůj intelekt zvyšovat či snižovat a to v podstatné míře. Záleží na tom, jak používáme mozek a jak se o něj staráme (výživa, toxické látky, relaxace). Intelektové schopnosti se přenášejí také mezigeneračně.

Pokud budeme svůj mozek vytěžovat, používat ho k učení, zpracovávání informací a orientaci v prostoru, využijeme z vrozené dispozice maximum a tento trend předáváme i další generaci. Takzvaným tréningem mozku udržujeme náš intelekt v kondici, to dobře vědí psychologové i neurologové. Zatím se trénování mozku uplatňuje především při práci se seniory a lidmi po úrazu či mozkové příhodě. V blízké budoucnosti by ale mohly vzniknout jakási „mozková fitka“, kam budeme chodit posilovat své mentální schopnosti. Tento trend už existuje, zatím nejde o masovou záležitost.

Je možné, že se dostaneme do paradoxní situace, ve které nebudeme muset nad mnoha věcmi tolik přemýšlet, ale kvůli zachování a rozvíjení mentální kondice budeme mozek zatěžovat uměle vytvořenými problémy v podobě různých testů, her a kvízů, což děláme i dnes, zatím většinou jen pro zábavu.

Jan Kulhánek

Jan Kulhánek pracuje jako klinický psycholog a psychoterapeut v Psychologickém centru PSYCHOTERAPIE ANDĚL, které nabízí poradenské a terapeutické služby pro děti, dospělé, partnerské páry i celou rodinu. Vede rovněž psychoterapeutické výcviky, externě učí na vysoké škole a nabízí supervize pro tým i jednotlivce, pracující v pomáhajících profesích.