V českém prostředí jste znám především jako úspěšný manažer, který má zkušenosti s řízením mezinárodní firmy. Vedle toho jste také mentorem a koučem a nejnověji se v této roli představíte na obrazovkách České televize. Proč takový pořad vzniká?

Patnáct let se zabývám pozitivní psychologií. Prezident americké psychologické asociace Martin Seligman v roce 1999 řekl, že psychologie je poloviční věda. Myslel tím to, že psychologie zkoumá, co je na lidech špatné, ale ne to, co je dobré. Když jsem začal vést Microsoft CEE, který tehdy zaměstnával dva tisíce lidí, byl vzdělávací systém pro zaměstnance založen na stejném principu. Popsaly se slabiny a na těch měli lidi pracovat. V žádné disciplíně ale nevyniknete díky slabinám. Zastávám proto jinou filozofii. Začali jsme používat test Strenghtsfinder, který dělá Gallup (výzkumná společnost, pozn. red.), jehož podstatou je naopak hledání silných stránek lidí. Teprve na jejich základě se připraví plán osobního rozvoje. Podstatou je, že lidi zůstávají tím, kým jsou. Od té doby, co jsme změnili filozofii práce s lidmi, jsme se stali čtyřikrát po sobě největší firmou na burze.

Pořad, který pro Českou televizi připravujete, se jmenuje Skrytý potenciál. Je rozdíl zpovídat lidi tak, jak jste zvyklý, od koučování v televizním pořadu?

Skrytý potenciál je ta podstata. Protože každý člověk má podle mě nějaký skrytý potenciál, který je možné odemknout. Podle mezinárodních průzkumů chodí 80 % lidí do práce jen proto, aby si vydělali peníze. Pouhých 20 % využívá své silné stránky a baví je to. Svět podle mě využívá jen jednu pětinu potenciálního výkonu. V pořadu pomáháme lidem odemknout pomocí silných stránek cestu za snem, který mají. Kromě mě se v pořadu objevuje i psycholog a kouč a zároveň také nějaká známá osobnost, která účinkujícím radí. Koncept pořadu v sobě skloubí výchovu i zábavu. Při natáčení jsem nevnímal významný rozdíl od „běžných“ rozhovorů. Musel jsem se naučit verbálně spojovat jednotlivé obrazy. Atmosféra ve studiu byla ale pozitivní, takže jsem to tolik ani nevnímal.

Co hledání skrytého potenciálu přinese?

Když děláte něco, co vás baví, a děláte to čím dál tím víc, tak se v té činnosti zlepšujete. To znamená, že jste na tom lépe nejen ekonomicky, ale jste i šťastnější. A když je někdo šťastnější, tak má i lepší imunitní systém a je i zdravější. Věřím, že se dá vybudovat lepší lidská společnost. Většina frustrovaných lidí je frustrovaných proto, že dělá něco, co je nebaví. Podobné téma, i když trochu jiné, je to, jak se stát pozitivním lídrem. Nevěřím na to, že vyhrožováním nebo negativním přístupem se dá něco získat.

Když srovnáte lidi z různých profesních sfér, které jste měl možnost koučovat, existují mezi jednotlivými skupinami nějaké společné rysy, kterými se vyznačují?

To bych neřekl. Lidi jsou si vesměs podobní a řeší stejné otázky. Například jsou na kariérní křižovatce, trápí je mezilidské vztahy, osobní rozvoj, nebo chtějí zcela změnit profesní kariéru. Vším tím jsem si prošel. Snažím se lidi koučovat, a když mají zájem o mentorování, tak jim řeknu, jaká cesta fungovala u mě.

Zmínil jste, že změna v rozvoji zaměstnanců v Microsoftu pomohla celé firmě. Věříte, že firmy, které uplatňují princip „skrytého potenciálu“, se mohou posunout?

Ano, pokud budou uplatňovat pozitivní psychologii a soustředí se na silné stránky zaměstnanců, věřím tomu. Facebook se nechal nedávno slyšet, že bude organizací, která se zaměří na rozvoj silných stránek. Navíc se dnes ukazuje, že lidi mají sice peníze a auta, ale velká část z nich není spokojená a hledá seberealizaci. A seberealizace, což je špička Maslowovy pyramidy (hierarchie lidských potřeb definovaná americkým psychologem Abrahamem Maslowem, pozn. red.), se nedá koupit za peníze. NASA dělala nedávno průzkum, ve kterém vyšlo, že 5-6leté děti vykazují 98% kreativitu. U 10letých dětí zjistili 30% kreativitu, u 15letých 15% a u 25letých už jen 2% kreativitu. Škola dětský potenciál neodemyká. Lidi touží dělat to, co je baví, ale často nemůžou. Navíc sebepoznání, které je velmi důležité, se nikde neučí.

Myslíte, že lidi o svých silných stránkách neví?

Většinou o nich ví, ale neumí je pojmenovat. Každý si může udělat test Strenghtsfinder, o kterém jsem mluvil. Stojí asi deset dolarů. Pojmenování je důležité pro to, aby člověk pochopil, co v něm je.

A když nahlédneme z druhé strany. Co slabé stránky?

Je důležité si být vědom slabin, ale zase není dobré věnovat jim příliš času. Do nějaké úrovně se dají slabiny zlepšit. Když ale pracujete v týmu, tak je lepší vyrovnat se s nimi tím, že slabší činnosti řeší jiný člen týmu. Problém je v tom, že disproporcionálně trávíme čas na slabinách. Věnujeme se víc tomu, kde jsme slabší, než tomu, kde jsme dobří.

Je koučink a mentorink v současnosti diskutovanějším tématem než dříve?

Rozhodně ano a je dobře, že je víc koučů. Na druhou stranu není dobré, když se za kouče může vydávat skoro každý. Lidi by si měli dávat pozor na to, kdo je jejich kouč. Kdybych hledal kouče, tak bych se podíval na to, co ten člověk má za sebou, koho koučuje, jaké má ceny. Ne všichni koučové jsou kvalifikovaní, ale je dobře, že se koučink rozvíjí.

Co je potřeba k tomu, aby se člověk mohl stát koučem?

Je rozdíl mezi mentorem a koučem. Když se někdo dozví něco o psychologii a umí pokládat dobré otázky, může být koučem. Kouč má pomocí sofistikovaných otázek vytáhnout, co v lidech je. Naproti tomu mentor dává. Snaží se radit.

Jak dlouho trvá, než se kouč dostane na profesionální úroveň?

Než vůbec může jít někoho koučovat, tak to trvá 6-12 měsíců. Čím víc někoho koučujete, tím se zlepšujete. Používám metodu GROW (goal-reality-options-willingness). První koučovací otázky se týkají toho, co člověk chce dělat, potom, jaké jsou silné, slabé stránky, příležitosti a hrozby, dále jaké jsou možnosti a nakonec ochota, co je člověk schopen udělat. Je mnoho knih o koučinku, člověk se ho ale učí celý život.

Koučink je hodně založený na tom, co je člověk schopen ovlivnit sám. Do jaké míry se do toho promítají externí vlivy, kdy některé věci neovlivnit nelze?

Koučink se týká vnitřních možností jedince, měl by z lidí vytáhnout, co už v nich je. Externí vlivy, které nemůžete ovlivnit, do toho nespadají.

Čím se potřeby lidí dnes liší?

Dnes se všechno zrychluje, za dva roky se dvojnásobně zvýšila výpočetní kapacita. To je dvakrát tolik informací, dvakrát tolik stresu, dvakrát méně času na rozhodování. Lidé jsou mnohem víc vystresovaní. To je znak dnešní doby.