Jak se rozhodujete? Rychlé a pomalé myšlení.

Lidské rozhodování je řízeno dvěma základními faktory: bolestí a rozkoší. Bolesti se vyhýbáme, rozkoš vyhledáváme. Platí to nejen pro bolesti a rozkoše tělesné, nýbrž i duševní (znechucení a požitek), emoční (strast a radost), předvídavé (strach a naděje) nebo ekonomické (chudoba a blahobyt). Mezi těmito protipóly je celá škála mezistupňů, které si při rozhodování někdy mentálně uvědomujeme, někdy ne.

Uvědomujeme si je častěji při rozhodování rozvážném a promyšleném, neuvědomujeme při rozhodování intuitivním nebo zbrklém. Stupeň bolesti nebo rozkoše při rozhodování a jeho výsledku se dá měřit. A tímto měřením se dá jednak naše rozhodování ovlivnit, jednak předvídat, jak a za jakých okolností bude někdo jiný a s jakou statistikou pravděpodobnosti rozhodovat a jednat. Psychologickým měřítkem stupně bolesti nebo rozkoše může být intelektuální metoda „hedonimetr“. Jakmile je psychologie měřitelná, má šanci stát se po století víceméně spekulativních metod matematicky exaktní vědou.


Premisa

O to se svou celoživotní prací pokouší izraelský psycholog Daniel Kahneman a za to také dostal Nobelovu cenu. Ne za psychologii (na tu Nobel zapomněl), nýbrž za ekonomii. Stav ekonomie, průběh ekonomických událostí a jejich výsledky do velké míry (ne-li zcela) určuje lidské rozhodování. Z tohoto poznání Kahneman vytváří psychologii specificky ekonomickou, či ekonomii použitelnou, které říká „behavioral economics“ – čili ekonomie související s lidským chováním, na něm závislá a jím ovlivnitelná.

Vychází z premisy, že měřitelnost rozhodování se může promítnout do měřitelnosti, a tudíž i předvídatelnosti ekonomických úkonů a událostí. Objevy a závěry z této premisy odvozené popisuje s krkolomně komplexní detailností na 450 stránkách své knihy Thinking, Fast and Slow (Rychlé a pomalé myšlení). V ní rozeznává dva typy rozhodování: rychlé a pomalé. Stěžejním tématem knihy je jejich odlišná použitelnost na odlišné situace a z ní odvozené odlišné metody rozhodování a jednání.

Finanční poradenství a makléřství zůstanou v podstatě šejdířstvím, dokud budou makléři, agenti a poradci placeni za svoje „odborné rady“ paušálně – bez vlastní finanční odpovědnosti

Kahneman svou profesionální dráhu psychologa začal v izraelské armádě, kde jako čerstvě promovaný rekrut vypracoval metody zjišťování, na jaký typ vojenské služby se ten či onen rekrut nejlíp hodí, či zda má kvality velitelské, taktické, strategické, technické, zpravodajské, logistické, servisní a podobně. Základní principy jeho metod používá izraelská armáda dodnes, což by mohlo vysvětlovat její pověstnou efektivnost a také množství technologických vynálezů, které v ní vznikají.

Dva systémy

Po přesunu do USA se Kahneman věnoval sledování investičních rozhodování, při nichž ke svému nesmírnému pobavení zjistil, že takzvaní finanční experti nevědí o nic víc než finanční analfabeti. A že celý obor finančního poradenství a makléřství zůstane v podstatě šejdířstvím, dokud budou makléři, agenti a poradci placeni za svoje „odborné rady“ paušálně – bez vlastní finanční odpovědnosti, aniž by se podíleli na ztrátách způsobených svým poradenstvím.

K jasnějšímu chápání odlišných typů rozhodování si Kahneman vytvořil dvě fiktivní psychologické postavy, kterým říká Systém 1 a Systém 2. Ty spolu někdy spolupracují, někdy jsou v konfliktu. Systém 1 myslí rychle a bez námahy, Systém 2 pomalu a pracně. Systém 1 bez námahy vytváří vjemy a pocity, které jsou pak hlavním zdrojem víry a promyšlené volby Systému 2. Systém 1 je výsledek evoluce a jeho úkolem je „průběžně posuzovat hlavní problémy, které organismus musí řešit k přežití“. Vypěstoval si například schopnost okamžitě odhadovat nebezpečí. Ale nedokáže komplexněji uvažovat, hodnotit a spolehlivě jednat.

Automatický provoz Systému 1 vytváří vzorky idejí, ale teprve Systém 2, který výsledky Systému 1 monitoruje, ověřuje a koriguje, může vytvořit pořadí konkrétních kroků jednání. Má-li na to čas. Život je samozřejmě plný situací, kdy ten čas k dispozici není a musí se jednat rychle, bez času na rozmyšlenou. Tam musí stačit Systém 1, který musí jednat okamžitě a bez sebemenších pochyb.

Příklad velitele hasičů

Jako jeden z dramatických případů Systému 1 uvádí Kahneman známé intuitivní rozhodnutí newyorského velitele hasičů. Ten nařídil své četě okamžitě opustit v hořící budově místnost pár vteřin předtím, než se jí zhroutila podlaha. Domníval se, že jednal intuitivně, aniž věděl proč.

Leave a Reply