Domažlice /ROZHOVOR/ - Před lety se stala z gymnazistky čtvrtá nejlepší SuperStar. Unesla tíhu popularity? Můžete to zjistit v následujícím rozhovoru...

Do rockového klubu Death Magnetic zavítá zanedlouho se svým Bandem v rámci Rock´n´roll tour 23letá zpěvačka žijící nyní v Plzni – Bára Zemanová. Před lety skončila v třetím ročníku soutěže Česko hledá SuperStar čtvrtá, takže jsme si povídaly nejen o tom, jak se od té doby změnil její život.

Předně bych se vás zeptala: co vám soutěž dala, případně vzala?

Určitě mi vzala takovou tu svobodu a kousek dospívání, protože jsem začala soutěžit ve svých 16 letech. Potom jsem hned začala bydlet v Praze, takže jsem rychle vyletěla z rodného hnízda. Ale myslím si, že více mi toho soutěž dala.

Co například?

Díky SuperStar mám spoustu kontaktů, natočila jsem desku, našla jsem si novou profesionální kapelu a mohla dál pracovat na svém snu, takže mi toho více dala než vzala.

Pokud by nebylo soutěže, byla byste dnes tam, kde jste, nebo by se váš život odvíjel úplně jinak? Šla byste do toho i dneska?

To nemůžu odhadnout, ale je pravda, že jsem nad tím kolikrát přemýšlela, co bych dělala, pokud bych v SuperStar nebyla. Myslím si, že bych hrála dál se svojí původní kapelou, ale nevím, jestli tak intenzivně a zda bych měla prostředky na to, abych zpívání dál rozvíjela. Nebýt soutěže, asi bych nebyla tam, kde jsem, a pokud bych do soutěže měla jít dneska, asi bych už nešla.

Proč?

Mám dojem, že se už televizní soutěže zdeformovaly – řekla bych – spíše do zábavního průmyslu. Kdyby teď na mně bylo jít do SuperStar, tak bych rozhodně nešla. Už mám větší rozum (smích).

Kdesi jsem si přečetla, že hubnete?

To je pravda. Od jara se pokouším shodit pár kilo, protože tehdy jsme jeli turné s kapelou Rybičky48 a tam jsem na tom začala intenzivně pracovat. Byla mi dokonce přidělena nutriční poradkyně, k níž docházím, pokud se potřebuji poradit, a snažím se jíst zdravě. Samozřejmě hubnutí jde pomalu a žádný velký úbytek váhy jsem zatím nezaregistrovala, ale každopádně se cítím líp.

Před bezmála pěti lety jste absolvovala rychlokurz foukání skla. K čemu vám byl?

Ježíš, kde jste to našla?

Jako zpěvačka byste měla mít dobré plíce...

No právě! Byla to strašně zajímavá zkušenost. Tenkrát jsem vyhrála cenu Skokan roku na Českém slavíku a cena obnášela i skleněnou sošku žabáka. A hned na galavečeru po předávání cen mi soška upadla na zem a rozbila se. Dostala jsem nabídku od sklárny v Novém Boru, že mi sošku udělají úplně zadarmo novou. Jela jsem tam na exkurzi a vyzkoušela foukání skla.

Dařilo se?

Jako začátečnici, ale do dneška mám doma výtvor, který jsem tehdy ´ufoukala´. Bylo to zajímavé i vtipné, ale od té doby jsem ve sklárně nebyla.

Obnáší váš každodenní život pouze koncerty, nebo se zabýváte i něčím jiným?

V říjnu jsem nastoupila do prvního semestru na vysoké škole.

Jak vše zvládáte?

Vybrala jsem si dálkové studium, což je trošku náročnější, jelikož máme koncerty. Většinou přijedu v pátek ve tři ráno z vystoupení, spím pár hodin a pak jdu do školy na celý den. V tomhle směru je to trošku náročnější, nicméně mě to baví a zkoušky mi začínají až po vánočních prázdninách, takže v té době se budu pilně učit.

Co z vás pak bude?

Učený filozof (smích). Původně jsem chtěla jít na psychologii, ale nakonec jsem se rozhodla pro obor humanistiky. Byla jsem zvědavá, co všechno filozofie obnáší, přečetla si o ní pár knížek a zjistila, že i psychologie je tam okrajově zařazená.

Dá se říci, že volba studia na vysoké škole je z vaší strany jakýmisi zadními vrátky? Myslíte si, že je dobré mít vzdělání a vedle toho dělat to, co vás baví?

Řekla bych, že můj případ je vámi zmíněná druhá možnost, i když člověk svým způsobem myslí i na ta zadní vrátka, protože neví, jak dlouho to pošlape s kapelou, na druhé straně mě stále baví studovat. Podle mě by byla škoda, když jsem vystudovala ´gympl´, abych nezkusila vysokou školu. Je to hlavně díky tomu, že si myslím, že člověk by měl studovat a vzdělávat se celý život, k čemuž mne od malička vedli rodiče.

Zmiňovala jste, že po soutěži SuperStar jste přesídlila do Prahy. Kde žijete nyní, kde se cítíte být doma?

Momentálně v Plzni, už jsem tady před dva roky. Našla jsem si novou kapelu, nejdřív jsem začala chodit na jazykovou školu a nyní na ´vejšku´. Bydlím v Plzni a samozřejmě i pendluju mezi Plzní a Svojšínem, kde mám rodiště a bydlí tam mamča. Tři roky jsem bydlela v Praze, tam to pro mne bylo moc cizí, doma se cítím být tady, v západních Čechách, nyní hlavně v Plzni.

Na rockovém turné s vámi hraje i Imodium z Broumova. Proč právě tato kapela?

S kapelou Imodium jsem už dříve spolupracovala právě v letech, když jsem bydlela v Praze. V Imodiu hraje kytarista, který byl v úplně první sestavě, kterou jsem měla v Praze. Jsou to kamarádi a muzika, již Imodium hraje, se k nám docela hodí. Jejich muziku mám ráda, společné koncerty si užívám nejen jako kolega na pódiu, ale i – dá se říct – jako fanoušek jejich kapely.Chodím si je poslechnout i pod pódium; takže volba byla jasná.

Při vašem koncertu, který bude 1. prosince v domažlickém klubu Death Magnetic jsou avizovány kromě kapely Imodium také domažlické Loutky. Pokud vím, kapela se měla rozpadnout...

Také jsem se to doslechla, je to možná tak měsíc zpátky. Zatím nevím, jak tu situaci budeme řešit, protože kapelu Loutky si tam pozvali pořadatelé z klubu Death Magnetic. Chtěli, aby tam kluci vystoupili, a my jsme s tím absolutně neměli problém. Naopak jsme si řekli, že to bude bomba, když tam bude spolu s námi i domažlická kapela. Posléze jsem se dozvěděla, že Loutky hrozí ukončením hraní, takže nevím, jak celá situace dopadne, zda nebudeme muset oslovit jinou kapelu. Doufám, že se do 1. prosince vše vyřeší. Buď dostanou rozum, nebo budeme shánět nějakou alternativu.

Co byste chtěla vzkázat vašim fanouškům, čtenářům Domažlického deníku, potažmo těm, kteří by do domažlického klubu chtěli na vás přijít?

Chtěla bych je co nejsrdečněji pozvat nejen na 1. prosince do klubu Death Magnetic, ale i na naše další koncerty, zejména rockové nadšence, protože hrajeme muziku plnou energie. Věřím, že když přijdou, užijeme si to všichni dohromady. Jsme přátelská kapela, takže se i rádi sžíváme s okolním obyvatelstvem. Určitě je srdečně zvu a myslím, že to bude stejně jako vždycky velký a divoký mejdan a o zábavu bude určitě postaráno.

Autor: Milena Cibulková - Domažlický deník