Na jedné straně zažívají pedagogicko-psychologické poradny v Plzeňském kraji velký nápor malých klientů. Na straně druhé trpí nedostatkem odborníků. Kvůli chybějícím specialistům se především prodlužuje čekací doba, než se rodiče se svými dětmi do ordinace dostanou, i možnost dlouhodobé diagnostiky dětí.

Absolventi psychologie nebo speciální pedagogy raději volí soukromou praxi než působení ve školských zařízeních, přičemž mezi nejčastější důvody patří možnost více pracovat s dětmi i lepší finanční ohodnocení.

Pedagogicko-psychologická poradna působí ve čtyřech okresních městech a na třech místech přímo v Plzni. Zaměstnává 57 lidí, většinu z nich tvoří právě psychologové nebo speciální pedagogové. „Takový počet je ale nedostačující. Potřebovali bychom posílení. Je málo absolventů, kteří chtějí působit ve školské oblasti. Není totiž nijak lukrativní a naše práce je velmi psychicky i fyzicky náročná," uvedla vedoucí plzeňské poradny Šárka Čechurová.

Tento názor potvrzuje Magdalena Zemanová z Klatov, jež vystudovala učitelství psychologie na plzeňské vysoké škole a v roce 2011 nastoupila do poradny. „Personálu je rozhodně málo. To vede k tomu, že se často udělá jenom nutné minimum, aby bylo dítě zabezpečené, a na následnou péči už pak skutečně není čas. Druhou možností, pokud chceme svou práci dělat kvalitně, je věnovat se jí nad rámec svého povolání," nastínila osmadvacetiletá žena.

Psycholožka si v současnosti dodělává další vzdělání na filozofické fakultě na olomoucké univerzitě. V kombinovaném studiu je společně s dalšími 50 lidmi. „Nikdo z mých spolužáků nechce jít do školského zařízení, protože by v nich nebyli dobře zaplacení," uvedla. V současnosti je Klatovanka na mateřské dovolené, ale do poradny se chce vrátit.

Podobný pohled na problematiku má rovněž Martin Štolfa, jenž se věnoval speciální pedagogice a má zkušenosti z veřejného i soukromého prostředí. „Privátní praxe je lépe honorovaná a odborníci mohou snáze reagovat na potřeby klientů. Důležitým aspektem také je, že rodiče jsou rozhodně motivovanější, protože si za služby platí," konstatoval Štolfa, který se zároveň věnuje psychoterapii. Nevýhodou je, že v pedagogicko-psychologických poradnách jsou dlouhé čekací lhůty. „Co se týče úrovně poskytovaných služeb, řekl bych, že jsou srovnatelné," uzavřel.

Na nedostatek odborníků reaguje i krajský odbor školství. „Je pravdou, že školská poradenská zařízení již dnes s největším vypětím dodržují lhůty, které jim ukládá školská legislativa," řekla Monika Čermáková. V posledních letech se několikrát změnil zákon a s ním spojené povinnosti speciálních pedagogů i psychologů. „Snažíme se proto navyšovat počty pracovníků. Samozřejmě s ohledem na naše finanční možnosti," dodala.

Situace by se mohla ještě zdramatizovat, a to kvůli inkluzi. Podle nové koncepce by děti s lehkým zdravotním postižením mohly namísto do praktické chodit do běžné základní školy. Ať už se rodiče hendikepovaných rozhodnou možnost využít, či nikoliv, jejich potomek bude muset znovu absolvovat vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. „Naši práci by to výrazně ovlivnilo. Ohromně by narostly případové studie i administrativa. Zatím nemáme žádné podklady, což je velmi nepříjemné," zdůraznila Čechurová. Ministryně školství Kateřina Valachová hovoří o finanční podpoře i navýšení personálu.