22.11. | Autoři: Lubomír Holzer, Dan Sywala | sekce: pro muzikanty - seriály

Hudební psychologie - 2. díl – "Normální" život

V dnešní době je nutné koncertovat víc než kdy jindy, aby se kapela aspoň nějak uživila. Na druhou stranu, muzikanti tak jsou pod obrovským tlakem, aby zahráli na co nejvíce místech, předvedli nadstandardní výkony a v neposlední řadě tím navíc trpí jejich rodiny. Co takový člověk prožívá?
Hudebník, pokud chce něčeho dosáhnout, musí do věci investovat vše - čas, peníze i osobní život. Hudebníci mají vždy zpočátku problém se uživit. Pokud člověk vydrží prvních deset let, tak se to může zlomit, pokud tedy má svou hudbou co sdělit (předat). Například v pop music působí i jiné faktory - producentský záměr, touha prosadit se za každou cenu, silný sponzor nebo bohatý tatínek. Tlak si muzikanti v podstatě vytváří sami na sebe, aniž si to uvědomují. Kapela se snaží brát vše, co přijde, aby byl výdělek. Rodina hudebníka se s tím musí smířit, není jiné řešení. Buď to vydrží, anebo přijde někdo další. Každý zapálený hudebník je sebestředný egoista (v dobrém slova smyslu), jinak to ani nemůže dělat. Pokud muzikant naříká, že mu hudba ničí rodinu a že tím trpí, ať jde raději řídit tramvaj.

Existuje nějaké zaměstnání, které by se k tomu dalo přirovnat? A jak svou situaci řeší lidé v něm?
Konzumně spotřební společnost vytváří permanentní tlak a prostředí nejistoty. V ČR se padesát procent manželství rozvádí. Stát nepodporuje rodinu, ani rodičovství. Nevidím příliš velký rozdíl mezi hudebníky a ostatními. Hudebníci jsou možná více na cestách, ale ani to není pravidlem. Většina lidí je přetížená a ti, co ne, jsou buď nezaměstnaní, nebo v hernách. Všichni se snaží a myslí si, že se budou mít lépe. Povede se to jen někomu.

Velmi zvláštní musí být období dovolených a svátků, kdy muzikant ze svého režimu vypadne. Někteří odpočívají a věnují se rodinám, jiní zase využívají těchto dnů k práci. Rodina trpí, tak či tak. Buď si svého rodinného člena neužijí vůbec, nebo jim bude v nadcházejících měsících chybět ještě víc, protože ta společná chvíle byla sváteční.
Hudebník příliš nerozlišuje dny v týdnu, dovolenou či svátky. Pokud je příležitost, jde hrát. Co kdyby to byl zásadní „kšeft“, při kterém může nastat průlom, může si jej někdo všimnout, budou tam důležití lidé, atp. Není rozdíl ani mezi žánry. O svátcích bývá také hodně hraní a za víc peněz. Opět - rodina musí styl života hudebníka akceptovat, tečka. Vánoce ani Silvestr nejsou výjimka. Sváteční chvíle se nějak dotvoří, vždy se přece najde řešení.

Hudební psychologie - 2. díl – "Normální" život

Dochází tak ke dvěma extrémům. Jedni dělají maximum, aby byli se svými rodinami, vozí je s sebou, zkracují turné, nebo dokonce obětují kapely kvůli rodině. Na druhou stranu jsou i tací, kteří se do tohoto života ponoří a propadají drogám a jiným rozkoším.
Hudebník se zkrátka musí stát slavným nebo alespoň musí být schopen se uživit již v době, kdy je svobodný a nezávislý. Pokud je talent, trpělivost a vytrvalost dosáhnout cíle, může časem hudebník založit i rodinu. Umělci, herci i hudebníci vydávají, zvláště při koncertech a představeních, obrovské množství emocí a energie. Potřebují je někde znovu načerpat. Jeden partner na to většinou nestačí. Do cesty mohou vstoupit drogy i alkohol. Někdo přežil, mnozí zemřeli. Hudebníci zajisté mohou vést takřka „normální život“, ale... Hudebníkem zkrátka nemůže být každý.

Psáno pro: časopis Muzikus 2015/03