Máte dítě v autě a vydáváte se na delší trip? Pokud máte malé dítě, není špatné, pokud spolujezdec sedí vzadu. U starších dětí je zase třeba dělat častější přestávkyFoto: Creative Commons licence 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0), Jim Champion

Určitě to znáte. Celá rodina se vydá na cestu autem a vydržet, třeba několik hodin ve stísněném prostoru, vůbec není jednoduché. Jak tedy cestovat společně a „nezbláznit se“?

„Volant je jenom jeden. Ten někdo drží, řídí a taky nese veškerou odpovědnost za to, jak auto jede a jestli a kam dojede. A ostatní to musí bezmezně respektovat,“ říká psycholožka Marta Boučková.  

Psychologická poradna: cestování autem, host: PhDr. Marta Boučková. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Domluvte se před cestou 

Ten druhý, nebo další, se ale jen vezou a možná, jen v krizových situacích, může lehce zasáhnout. Ale i ten, kdo řídí, by měl brát ohledy na své spolucestující.  

„Jestliže cestující potřebuje mít otevřené okénko, protože se mu dělá špatně, tak to taky musí na začátku jízdy říct. A taky pokud třeba řidič nechce poslouchat rádio, tak je ho třeba taktéž respektovat,“ dodává.  

Čeká vás delší cesta? 

Dopravní psycholog by asi tvrdil, že řídit auto je činnost, která vyžaduje soustředění. A hádat se s řidičem není to pravé.  

Čtěte také: Ženy preferují klid, muži aktivitu. Jak se tedy shodnout na společné dovolené?

Ale lidé na to zapomínají a nechápou, že řídit vůz je dnes stále složitější a náročnější a vyžaduje veškerou koncentraci. Často žehráme na to, že máme málo času a v autě je konečně volný prostor. Lehce tak vznikne hádka. 

Z automobilu není úniku a tak máte pocit, že je to ideální čas na řešení všeho, co jste nestihli probrat doma. A i ty vážné věci, což je největší nešvar, který se vám taky může pěkně vymstít!

Je tedy dobré jen mlčet? 

To záleží na každém z vás. Někdo potřebuje lehkou konverzaci, někdo nemá rád ani tiše hrající rádio. Je tak dobré předem znát, co vlastně řidič potřebuje. 

Spící posádka 

Mnoho lidí si myslí, že je ideálním spolujezdcem ve chvíli, kdy usne. Opak je ale pravdou! „Z psychologických výzkumů totiž vyplývá, že už jen zívající člověk je rušivý. A to, že zívání je nakažlivé, víte všichni dobře i pokud za volantem nesedíte. Na řidiče pak takový spící člověk působí tlumivě a chce se mu spát taky.“ 

Myslete na to, že poslední slovo má vždy řidič, respektujte jeho přání. Na něm totiž záleží, jestli dojedete v pořádku!

Děti v autě 

Podle psycholožky záleží na věku dítěte. U menšího dítěte není špatné, pokud spolujezdec sedí vzadu, vedle dítěte. U starších dětí je zase třeba dělat častější přestávky a hlavně pořádně naplánovat, co budou celou cestu dělat. Dají se hrát různé hry, poznávat značky nebo třeba počítat červená auta. 

Plánujte zábavu i pro dospělé 

Na plánování zábavy rodiče ale obvykle myslí. Ale pokud jedou dospělí, tak se takové plány už nevytvářejí. A i to je podle psycholožky třeba. Taky byste dětem měli vysvětlit různé zákonitosti chování v autě. Třeba, že nemůže nožkama kopat do sedadla, a tedy i do zad řidiče. 

„Blázinec na kolečkách“? 

„Dnes děti jezdí autem tak, že mají s sebou DVD a sledují svého krtečka, a to klidně i bez sluchátek. V přední části hraje muzika, kterou má ráda manželka, do toho zvoní telefony, které se nezvedají. Auto pak začíná být prostorem, ve kterém se děje strašně moc věcí. A cesta ubíhá jen tak mimochodem.“ 

Ostatní záznamy poraden najdete v iRadiu v Dopoledni s Dvojkou.